Zajetí

17. června 2013 v 20:00 | DevilDan |  This Is WAR
...Ten den bylo strašné horko. V táboře panoval klid a celkem nic se nedělo. Natashe se náhle udělalo špatně a musela se posadit. ''To bude z toho vedra.'' řekl Trasher. Natasha ale najednou sjela ze židle. Naše zdravotnice k ní ihned přiskočili. ''Dýchá. Ale na úpal to nevypadá.'' ''Au, moje břicho!'' vyjekla Wampirka a stalo se s ní to samé. ''Co to sakra je?!'' vykřikla Liadesque. Většina z nás začínala usínat. ''To bude tou vodou!'' křikl GothicDan a MrMetal, který právě pil vodu vyprskl. Vzhůru zůstali jen Metal-Knight, Lordista, Honzajer a Trasher, kterým ale nebylo nejlíp. ''To určitě hopeři!'' řekl Demonek a najednou se v dálce začalo ozývat dunění. ''Jdou si pro nás!'' řekl Lordista a ti, co byli při vědomí zaujali obranné pozice uprostřed tábora a čekali, co bude dál. Na základnu se začali valit zástupy hoperů. ''Vzdejte se, nemáte žádnou šanci!'' ozvalo se z megafonu. A kolem bránící se skupinky se začal uzavírat kruh nepřátel, kteří přicházeli ze všech stran. Tak složili zbraně, nemělo cenu se snažit něco podnikat. Nepřátelé jim spoutali ruce a řekli jim, ať se napijí vody, kterou právě přinesli. Všichni samozřejmě odmítli a tak je hopeři začali nutit násilím. Nalili jim vodu do pusy a sevřeli jim ústa. Polknout je ale nedonutili. ''Myslíte, že vás nedonutíme to vypít? Jestli víte, co je pro vás dobré, tak to polkněte hned. Jestli teda nedáváte přednost smrti...'' řekl jeden hoper a tak vodu raději vypili.
Probral jsem se v nějaké místnosti. Zdálo se, že všichni stále spí, jen Metal_Knight seděl vedle mě a Lindit s Chaossem se zrovna probírali. Rozhlédl jsem se po místnosti, kde, kromě ležících spolubojovníků, nic nebylo. Najednou jsme v rohu uviděl nějakou osobu a protože jsme já ani nikdo jiný nebyli spoutaní, s Knightem, Chaossem a Lindit jsme vstali a šli směrem k ní. Před sebou jsme uviděli jakousi dívku: ''Kdo jsi?''z eptala se Lindit a holka se na ni otočila : ''Jmenuji se Cudlinkaja. Jsem tady vězněná už dost dlouho. Ti HipHopeři si myslí, že jsem Jednosměrka, ale nejsem. Já mám nejradši Metalcore! Jednosměrky, Belieberky ani podobné hnusy nenávidím!'' a já jí odpověděl: ''My jsme bojovníci z This is WAR...'' ''Ano, já vím, kdo jste,''přerušila mě Cudlinkaja. ''Dost jsem toho o vás slyšela.'' ''Tak proč jsi za náma nikdy nepřišla?'' zeptal se nechápavě Metal_Knight a já dodal: ''Ano, my bychom tě mezi sebe přijali.'' ''Opravdu? Já jsem přemýšlela, že se k vám přidám, ale nechtěla jsem se vnucovat.'' odpověděla Cudlinkaja. "A pak mě zajali, takže jsem k vám nemohla"
Začali se probírat i ostatní a přišli za námi.''Kdo je to?'' zeptal se Lordista a Lindit mu to stručně vysvětlila. ''Hele, Cudlinkajo, znáš dobře tohle místu, tuhle věznici?'' zeptal se Lordista najednou zatímco si místnost prohlížel odshora dolů.''Jak se to vezme. Jsem tu už dlouho, vím, jak to tady zhruba vypadá. Proč?'' odpověděla Cudlinkaja. ''Mohla bys nám pomoct utéct.'' řekla Hell.''A až bychom utekli, přidala by ses k nám.'' doplnila Amaranthes.''Ano, tak dobrá. Musíme počkat, až sem někdo příde, dát nám jídlo nebo tak něco. Většinou s jídlem chodí jeden, ale je nás tu víc, takže odhaduju, že jich bude víc, maximálně 5 nebo 6. Musíme je přeprat a běžet doprava, potom musíme dolů po schodech a měli bychom být v přízemí. Potom doleva, a pak někam ven.'' ''Hm, a kolik tu bývá stráží?'' zeptal se MrMetal. ''Moc ne, několik jich hlídá druhou stranu, kde jsou zavřené Jednosměrky a Belieberky. Tady jich nebývá moc. Jednosměrky, které tu byly před vámi, už nejsou mezi živými, mučení jsem totiž přežila jen já. Hlídávalo tady tak 3 až 10 Hoperů. Ale varuji vás, může jich tu být víc než obvykle. ''Ále'' usmál se Tommyther "už jsme se prostříleli ze všech možných míst, tohle zvládnem.'' Všichni jsme přikývli a čekali na příchod nějakého Hopera.
Čekali jsme asi hodinu a mezitím jsme si povídali, co a jak. Hopeři najednou otevřeli dveře. Bylo jich opravdu 6. Jeden z nich nám nesl jídlo a vodu. Když do místnosti přišli všichni, tak jsme se na ně okamžitě vrhli. Byli naprosto bez šance. Zeď a zem byli tvrdé a rána o ně bolela, zvlášť hlavou. Všichni hopeři byli zmlácení a neschopní odporu leželi na zemi. Pár z nás si vzalo jejich zbraně a běželi jsme pryč.
Cestou jsme narazili na dva hlídkující nepřítele. ''POPLÁ...'' jeden z nich nestihl ani doříct slovo a už měl v sobě díru. Druhý se na zem poroučel hned za ním. ''Jde to nějak podezřele jednoduše.'' namítl MrMetal. Zaběhli jsme za roh, kde jsme ale uviděli obrovské množství hoperů s tasery. Uviděl jsem Punkynu, jak se svalila na zem, sáhl jsem po pistoli, ale bylo pozdě. Přede mnou se objevil hoper. To bylo poslední, co jsem viděl, pak už jsem jen ucítil, jak elektřina probíhá mým tělem. Pak jsem pocítil obrovské, nekontrolovatelné křeče a najednou byla tma...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lindit Lindit | 18. června 2013 v 14:55 | Reagovat

Napínavý jako obvykle :).

2 MrMetal MrMetal | 18. června 2013 v 20:49 | Reagovat

[1]: DÍKY :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama