Říjen 2013

Výslech

22. října 2013 v 1:10 | DevilDan |  This Is WAR
L přistoupila k Hell a dala ji ruku na rameno. Ta se otočila. "Můžeš nám to všechno vysvětit?" zeptala se. "Nemůžu," odsekla Hell a sklepla její ruku. "Koukej mluvit," poručila Am rázně. "Proč? Stejně je mi to na nic," řekla Helloweenka. "A myslím, že jste spokojení. Zbavali se mě a asi mě popraví stejně jako vás," "Popraví?" lekla se Nat. "Já nevím!" vykřikla Hell. "Nevím, co bude. Chtěli vás jenom zajmout," "Když nás chtěli zajmout, tak kde je Dan, Metal a Sharon?" zeptala se L. "Jinde, nejsou tu ve vězení," řekla Hell. "A kde?" zeptala se L znova. "Nevím," řekla Hell. "Ty to víš!" vykřikla Wamp. "Nevím,"
Díval jsem se na Knighta, kterému zrovna přestala téct krev z nosu. Když zvedl oči a vstal, zeptal jsem se: "Kde je Punkyna a Lordista?" Knight se podíval dost smutně. "Mrtví," šeptl a Sharon se lekla. "Jak to?" "Punkynu zabili Hopeři, když je s Lordistou přepadli v naší osadě a Lordista se pak zabil," vyprávěl Knight. "Já s nima nebyl. My se trošku pohádali a já pak prohledával les sám," "Takže teď není venku už nikdo," pronesl Metal sklesle. "Zřejmě," šeptla Sharon a tekly ji slzy. Violet nás sledovala z kouta a škodolibě se usmívala. "Měli byste se vzchopit," řekla a vstala z koutka. "Musíme se odsud dostat a ne tu chcípnout jako krysy!" "Když jsi tak chytrá tak proč už nejsi venku?" zeptal se Metal zvědavě. "Jak asi? Pokud vím zatím se z téhle místnosti dostal jenom on," řekla a ukázala na mě. "jo, ale jednou si stejně příjdou pro všechny," řekla Sharon.
"Tudy!" vykřikl Fobos a Maggot běžela za ním. "Za nimi!" křičeli zbylí Hopeři. Ostatní znovu zajali Lindit, Demonka a Tommyho. "Pusť!" vykřikl Tommy než dostal pažbou. "Rychle tudy!" rozkazoval Fobos i když sám nevěděl kudy. "Ne, tudy!" změnila rychle směr Maggot a strčila Fobose do jiné chodby. "Zavřete dveře!" vykřikl jeden z hoperů, ale pozdě. "Kurvy metaloví!" křičel ten jeden a díval se jak utíkají. "Co teĎ, šéfe?" zeptal se jinej. "Vytvořte tým a běžte za nima, ne? Idioti!" rozčiloval se šéf.
"Co to fakt zkusit rozmlátit hlavou?" řekl najednou Metal. "Mě už to tu nebaví!" "To nikoho," odsekla Violet. "Stejně je blbost utíkat," řekl jsem "Nemám zbraně, chytnou nás jako tady Knighta a zbytečně nás rozdělí," "Co navrhuješ?" zeptala se Sharon. "Čekat," řekl jsem. "Budou chtít výslech. Až se tak stane bude si ten koho odvedou muset zapamatovat, kam ho vedou a jak to tu vypadá. A při další šanci utečeme," "Jestli tolik času bude," pronesl Metal. "Proč by nebylo?" zeptala se Sharon. "Hele, kdyby chtěli tak nás už dávno zabili," "Má pravdu, Metale," přitakal Knight. "Jde o správné načasování a pak jsme hned venku," mrkla na něho Sharon a odmlčela se. "Já mám tak nápad," zvedla se Violet a vtiskla mi do ruky ten její nožík. "Vem si tohle a až se dostaneš k šéfíkovi tak ho podřízni," ušklíbla se. "Hm, nevím jestli mám velkou šanci na úspěch," řekl jsem.
Chaoss a Trasher se vraceli od zamřížovaných vrat. "Stejně ho zabiju," mumlal stále trasher za pochodu. "Klid, bude času dost na pomstu," řekl mu Chaoss a nakoukl do uličky. "Pojď," mávnul na něho rukou, když byl vzduch čistý. "Kam vlastně jdeme?" "To já nevím," zasmál se Chaoss. "Tudy ne, tudy jsme utekli z vězení," zastavil ho Trasher, když chtěl jít doleva. "Dobře, dobře," začal Chaoss a otočil se "tak tudy," "Nebo se klidně vrátit můžeme," "Proč?" "No, furt jsou tam holky," mrkl na něj Chaoss. "No a? Co nám pomůže bejt tu roztroušený? Napřed musíme najít cestu ven a pak až někoho zachraňovat," naštval se trasher a vydal se doprava, kde by mohl být východ. "Jo, tak jo," povzdechl si Chaoss a klusal za ním.
Fobos s Maggot vyběhli ven. Rychle se schovali za malou kůlničku a čekali. "Jestli nás chytnou, tak nás asi hned zastřelí a nebudou se s náma párat," šeptal Fobos. "To je fakt," souhlasila Maggot. "Kam teď?" "Tamhle," kývnul Fobos hlavou k zavřené bráně. "To bude těžký..." povzdechla si Maggot a srdce se jí málem zastavilo, když kolem prošel jeden hoper ve fialové teplákovce. "Buď počkáme do večera nebo to riskneme," pronesl FObos tiše. "A co se někde do večera schovat? V nějakém jejich skladě. Mysli na to, že nemám zbraně," "Já mám tohle," zvedl Fobos pěsti a usmíval se. "Aha, a tak porazíš kolem sto Hoperů s pistolema?" zeptala se Maggot a Fobosova veselá nálada padla.
"Hele, Hell, přestaň mlčet a mluv!" vykřikla L najednou. "Chápeš, že nám jde o život?! To seš fakt tak blbá!?" "Dej mi pokoj, Lio! Prostě jsem udělala chybu no," odsekla Hell. "Trošku väčšiu chybu," pronesla Himawari sedící kousek od nich. Vieš aspoň niečo? Nikto z nás tu nechce zomrieť, ani ty nie. Nepoznám ťa a ty mňa tiež nie, ale chcem odtiaľto a ty asi vieš ako sa odtiaľto dostať," "Co jsi vůbec zač? Nějaká přiblblá Japonka?" zeptala se Hell. "Japonka? Mám pocit, že si mýliš národnosti," "Nechte toho!" vykřikla L. "Tak pomůžeš nám odsud nebo ne?" "Ne!" vykřikla Hell a bylo ticho.
Little potichu jako myška zaběhla do jednoho ze skladů. Nikdo tam nebyl takže začala cpát do kapes, jak jídlo tak i nůž a pistoli. Náhle se s jablkem v ústech otočila ke dveřím. Někdo otvíral. "Hele, jak to vlastně je? Všechny je zabijeme nebo je tu budeme krmit?" zeptal se jeden Hoper a vcházel dovnitř. "Hele, Berte, já nevím. Šéf chce nějaké informace o dalších metalových osadách a taky si chce vyřít něco s tou fialkou," řekl druhý a něco bral z police. Little napjatě poslouchala schovaná za pytli s moukou. "Ta Fialka je vede, ne?" "Ne, vede jen ten jak je zavřenej s ní v jedný místnosti," "Ten, co se k nám propašoval nebo ten co furt má hlad?" "Ten třetí," kroutil hlavou Hoper. "Jo tenhle! Už vím koho myslíš," řekl Bert. "A co vůbec z něj chceme vymlátit?" "Všechno," usmál se Hoper a otočil se ke dveřím. Little si oddychla. "Jdem, je ještě moc práce," kývl hlavou a sahal po klice. Jen co zabouchl Little vylezla ven a podívala se malým okénkem po osadě.
Metal asi po patnácti minutových intervalech bušil na dveře. "Židi, otevřete už!" křičel a já se jen díval na Violetino ostří. "Mám ho zabít nebo ne?" motalo se mi hlavou. "Nedělej to, pak by jsme se odsud už nedostali," řekla mi Sharon a přisedla si. "Utečeme a pak zaútočíme," Violet nás sledovala. "Nový páreček?" smála se. "Dej pokoj Violet! Nejsi vůbec vtipná!" křičela Sharon a málem ji šla zase po krku. "Holky..." zařal Knight unaveně. "Nechte se bejt nebo vás tu svážeme," "To bych chtěla vidět," ušklíbla se Violet. "Aby ses nedivila, ty mrcho," syčela Sharon. "Hej! Ještě chvíli to tu spolu budete muset vydržet," vmísil jsem se do toho já. "Někdo jde!" vykřikl Metal a sledoval dveře. "Vem tohohle a tamtoho," rozkázal hoper a ukázal na mě a Metala "WAS?!" divil se Metal, když mu svazovali ruce. "Jdeme!" vykřikl ten vedoucí a bouchl dveřmi. "Ajaj," pronesla Sharon a dívala se na Knighta, který mlčel.
"Takže co nám povíš?" zeptal se hoper v bílém kšiltu MEtala kterého jiný Hoper přivazoval na židli. "Nic, protože jste Židi!" vykřikl Metal a měl chut mu plivnout do xichtu. "no tak, no tak," kroutil hlavou ten, co ho vyslíchal. "Tvůj kamarád by mohl přijít k úrazu," usmál se Hoper a Metal zbledl. "Na nikoho nesáhneš, ty americká svině!" vykřikl Metal a rozhlížel se kolem. "Tak zpívej, ptáčku," usmíval se hoper. "Nemám co říkat a zpívat neumím," odsekl Metal a snažil se uvolnit ruce. "Přiveď toho druhého," rozkázal hoper.
Fobos s Maggot pomalu postupovali kolem stěn budov. Každý podivný zvuk je děsil a za každým krokem se ohlédli a podívali do všech stran. "Támhle je jich moc," šepl Fobos a díval se doleva. "Támhle!" ukázala Maggot na jednu budovu a oba se tam rozběhli. Dveře se přímo rozlétli a zděšená Little shodila pár pytlů s jablky a ta se kutálala směrem k Fobosovi a Magg. "Neboj se, to jsme jenom my," uklidňoval ji Fobos a zavíral. Little se zděšením málem svalila na podlahu. "Já se tak lekla!" vykřikla a začala sbíral vysypaná jablka. Maggot též. "jak ses sem dostala?" zajímalo Fobose. "Chaoss mi pomohl do okna, jenže ten hajz zabiják nás zradil a kluci už nemohli dveřmi. Mám najít Knighta, ale sama nevím jestli se dostanu z osady," řekla Little a sedla si na jeden sud s čímsi. "Něco vymyslíme," slíbila Maggot.
"Co vlastně chcete slyšet?" zeptal se najednou Metal. "Všechno," "Ale co, mein Gott?!" rozčiloval se Metal a já náhle stál před ním. Díval se mu do očí s nějakým šátkem místo roubíku a nějakej šílenej hoper poskakoval mezi námi a skvěle se bavil. "Tak, co šéfe?" zeptal se. "Kušuj!" okřikl ho šéf. "Takže, budu ti dávat otázky a ty odpovíš nebo to schytá tvůj kamarád," usmál se. "Kolik vás ještě venku je," Metal se na mě podíval a já kýval hlavou tak aby pochopil, že nemá nic říkat. "Já mlčím, já jsem obyčejnej tankista a my tankisti neumíme počítat," řekl Metal. "Vážně?" Hoper kývl na onoho opičáka, co tu pořád poskakoval až jsem měl sto chutí ho nakopnout do zadku. Vytáhl zapalovač a chytil mě za levou ruku. Držel mi ji nad plamínkem dokud bolest nebyla tak velká, že jsem ucukl. Metal nevěděl, co dělat a vší silou se snažil rozvázat ruce. "No?" "No..." začal Martin. "Je nás 0.000001. Přibližně," "Cože?!" vykřikl Hoper. "Nůž!" "J-jasně šéfe," opičák vzal nůž a přejel mi párkrát po ruce. Bolest tisíce zoubků se začala šířit po mé kůži. A ostří se stejně zařezávalo dál. A pak ona teplá krev začala stékat dolů. Po pramínkách stákala až k mým prstům když mi Hoper ruku pustil a s nepatrným zvukem dopadla na podlahu kde vytvářela kapičky. Metal bledl a díval se střídavě na hopera a na mě. "kolik vás ještě je?" zeptal se Hoper ještě jednou. "A chcete to na osoby nebo na tanky?" "Aggrr!" rozčíl se hoper a vzal nůž sám. "Mluv nebo ho podříznu a hned po něm půjde ta vaše kráska, která je s váma v místnosti!" křičel Hoper a já začal cítit stříbro na krku. Metal musel vidět můj vyděšený výraz protože začal křičet: "Nikdo! Nikdo už venku není! Knighta jste už zajmuli a dva ostatní co s ním byli jsou mrtví! Osada BVB army je taky pobitá, nikde nikdo není! Nebo je neznáme!" "Tak se mi to líbí," usmál se Hoper a podal nůž poskokovi. "Tak jdeme dál. Slečna fialová je kdo?" "Chtěla ukončit tuhle válku, není ani s náma ani s váma," pokračoval Metal a já ho nedokázal mimikou zastavit. "Na co jste měli dvě osady?" "Jednu jsme dobili, druhá byla prostě nic moc no," "Komu by mohli vaši uprchlí přátelíčkové dát vědět?" "Nikdo v okolí není," sklopil hlavu Metal. "Jak se vám líbí to, že vás Helloweenka zradila?" "WAS!" vykřikl Metal a vlastně oba jsme vytřeštily oči. "Hell? To ne, ona ne!" "Odvést," kývnul hlavou Hoper "Ale budeme pokračovat," ušklíbl se.
"Nejsi blbej?!" vyjel jsem na Metala když se za námi zavřeli dveře. "Já?" nechápal Metal "Kdo jinej jim tam začal vyprávět?" "Chtěli tě zabít!" vykřikl Metal a Sharon s Knightem poslouchali. "Co bys jim ještě řekl? Jakou máš barvu trenýrek?" Metal zmlknul. "Hell nás zradila," pronesl směrem k triu posluchačů. "Hell?" divila se Sharon. "Proto věděli kudy," "Uklidni se," začal na mě metal. "Neřekl jsem jim skoro nic," Sedl jsem si na zem a hledal něco čím obvázat ruku. "Blbý je že budou pokračovat," vzdychl Metal. Ke mě se přiblížila Violet s nějakým šátkem. "Vem si to než nám tu vykrvácíš," ušklíbla se a vrátila se na svoje místo. "A kdo od nás vůbec utekl?" zeptal jsem se najednou. "Těžko říct, když Knight je tady," kroutil hlavou Metal. "Necháme se překvapit," uzavřela debatu Sharon.

V pevnosti Hoperů

13. října 2013 v 17:29 | DevilDan |  This Is WAR
Metal se probudil hodně brzo ráno. Mě i SHaron bylo jasné, že hned bude myslet na jídlo. "Když nám sem už hodili tuhle slepici, proč nemohli i pečené kuřátko??" ozval se najednou. "Asi se rozhodli, že potřebuješ držet dietu," řekla Sharon. "No to určitě," odsekl Metal a Sharon se dívala po místnosti. "Co to děláš?" zeptal jsem se jí. "Musí odsud nějak jít uniknout," odpověděla mi, ale nic ji stále nenapadlo.
"Takže plán je takový, že až nějakej ten hňup otevře, tak ho sundáme a utečeme," začal Trasher rázně. "A kam utečeme?" namítl Chaoss. "Ven, ne?" řekl otráveně Trasher a sledoval jednoho Hopera, co dělal před celami hlídače. "Jo, to mi došlo, ale když to tu neznáš, tak se těžko dostaneme až k východu a taky nedokážeš dostat z cel ostatní," "Já bych to udělal takhle," začal Fobos "já, Demonek a Tommy půjdeme vlevo a trasher a Chaoss vpravo," "A co si pomůžeme?" zeptal se Tommy. "No, máme dvě cely. Wamp, Cudla, Am a Nat," řekl Fobos "A Lindit, L, ta nová a Little s Maggot jsou v druhý. Když se rozdělíme a podaří se nám je dostat ven tak můžeme utéct," "Otázečka," vstal Chaoss "Co Sharon, Daniel a Metal?" "No to bude asi menší problém" řekl Tommy. "Vůbec netušíme, kde jsou," "A co takhle," začal Fobos "Utéct, sebrat někde zásoby a hlavně zbraně a zaútočit na tuhle osadu?" "To by šlo," kývnul trasher.
Kolem poledne se dveře cely otevřely, ale ne z důvodu oběda nebo tak, ale protože se ke klukům hopeři rozhodli hodit jakési individuum. To ovšem nebylo podstatné, protože hoper ihned dostal pěstí mezi oči a vězni utekli ven. Nováčka chytnul za rukáv Chaoss a táhl sebou za ostatníma. Fobosovi se podařilo otevřít dveře cely L a spol. "Jdeme!" vykřikl a mával na Tommyho, který hledal správný klíč k druhé cele. Jen tak tak se vyhnul kulce. "Běž!" zakřičela Natasha a váhající Tommy na rozkaz jí a Am, upustil svazek klíčů a běžel za ostatníma. "Chytťe je!" ozýval se hlas hlavního hopera. "Rozdělíme se!" zavelel trasher a Chaoss, Little, L a Himawari se rozběhli za ním. Ostatní na druhou stranu.
Trasher strčil neznámého človíčka do nějaké místnosti s košťaty. "Co seš zač?" zeptal se a mířil na něj zbraní, kterou ukradl omráčenému hoperovi. "J-Já jsem s váma! Metal forever!" vykřikl kluk a zapínal si mikinu, "Tak jo," šepl Trasher. "dělej, jdeme!" vykřikl a rozběhl se za ostatníma.
"Už to mám!" vykřikla Sharon. "Co ty dveře prostě vyrazit?" "Tady váš kámoš je rovnou může sežrat," ušklíbla se Violet. "No, taky bychom tě mohli použít jako beranidlo," ušklíbla se Sharon. "Hele, klid," zastavil je Metal. "A uhni, já to zkusím," Metal se rozběhl a ramenem vrazil do dveří. "A nic," zatleskala mu Violet. "Tos měl zkusit hlavou," "Pojď sem," kývla na mě Sharon, "Proč?" divila se Violet. "Jo, jasně, ten má určitě tvrdší palici," "Ve dvou by to jít mohlo, ne?" "Myslím, že ne. To bez klíče neotevřeš," řekl jsem. "Prostě jsme všichni v prdeli no," uzavřel Metal.
"Támhle!" ozval se výkřik a Tommy, Fobos, Maggot, Lindit a Demonek zrychlili tempo běhu. "Kam teď?" zeptala se Maggot. "Vpravo!" vykřikl Tommy a všichni šli za ním. "Chybí jim tu cedulky 'Exit'" pronesl Demonek, když bylo vidět, že místo ven běží někam do srdce hoperské pevnosti. "Nic! Musíme zpátky," řvala Maggot. "To nepůjde," kýval hlavou Fobos, "Jsou i za náma a není jich málo," "Sakra!" vykřikl Tommy a díval se na ostatní. "Jdeme tudy," zavelela Maggot.
Trasherova skupina celkem tichou chodbou. "Myslíte, že všichni jdou po ostatních nebo je to past?" zeptal se Chaoss opatrně a rozhlížel se. "První možnost," řekl Trasher. "Hopeři sice nejsou hloupí jako jednosměrky, ale zas chytří taky nejsou," "A co seš zač ty?" zeptala se L. "Říkají mi zabiják a chytili mě nedaleko jejich osady," začal kluk. "A hudba?" "Metal, jenom metal," ujišťoval ji. "Dobrá," "Není moc přesvědčivý," šeptla Chaossovi Little. "Ono se uvidí,"
Dveře se najednou otevřely. Metal rychle vyskočil a čekal koho k nám hodí dalšího. "Oběd!" vykřikl rozesmátý hoper. "Mohl bys něco vysvětlit," zastavil jsem ho, "Co?" Hoper zabouchl dveře. "Co tu děláme?" "Jste naši vězni," odpověděl mi zatímco se Metal už cpal. "Pokud vím vězni se většinou dávají do vězení a ne sem," řekl jsem. "To je snad na nás ne? Třeba s váma máme nějaké plány," "Jaké?" zeptal jsem se a Sharon nás pozorovala. "Jo, to ti tak řeknu," ušklíbl se Hoper. "Mluv!" Violet se přiblížila za mě. "Tohle bude ještě hodně zajímavé," šeptla a tiskla mi do dlaně nůž. "Nebo ne?" ušklíbla se a ustoupila. "Mluv jsem řekl," opakoval jsem mu. "Nasrat!" vykřikl Hoper. Běhel sekundy měl ránu na tváři a VIolet se šíleně smála. Překvapen nevěděl, co má dělat. "Ty...!" vykřikl a sahal po zbrani. V té chvíli po něm skočil Metal. "Zbláznili jste se!" vykřikla Sharon. "Bude z toho malér a nakonec nás zabijou!" "Lepší být s mrtvá než tady s váma," ušklíbla se Violet. A dívala se na omráčeného Hopera. "Bodni ne? Můžeme utéct," pobízela mě. "Sharon má pravdu, ani nevíme, co je s ostatníma. musíme ještě počkat," řekl jsem. "A co s ním?" zeptal se Metal. "Musíme počkat až se probere,"
Knight pochodoval s ostatníma Hoperama a držel si čepici, kterou se mu snažil sundat vítr. "Jestli mě poznaj, jsem mrtvej hned," běhalo mu hlavou. "Ale jestli ne, tak jak je najdu? Proč se ten idiot musel zabít?!" v hlavě měl milion myšlenek, ale jenom jeden cíl. Když došli k místo určení byla to jedna oplocená pevnost. "No, ty vole!" pomyslel si Knight. Tohle už nebyla žádná osada s pěti domečky, které do teĎ viděl a ani naše osada nikdy nebyla tak vyspělá. "Jako jestli je tu najdu tak budu fakt machr," pomyslel si, když se otevřela vrata a jejich skupinka vstoupila. I vnitřní část byla pro něj velkým překvapením a to v tom smyslu, že ona samotná pevnost byla obrovská. "Takže teĎ najít vězení,"
Chaoss se najednou zastavil. "myslím, že pohoda skončila," "Zrychlíme krok!" vykřikla L a společně s Himawari předběhli ostatní. Zabiják koukal kolem sebe a pak jenom běžel za trasherem, Little a Chaossem. "Sakra! Holky!" křičel Chaoss, když se dostali na rozcestí. "Tudy!" rozhodl Trasher bez přemýšlení, když se ozval výstřel. V tu chvíli se zabiják rozběhl dopředu. "Čekej!" řvala Little, když zahlédla dveře ven. Proběhl jimi jako první. Little se rozběhla, jak nejrychleji mohla a málem narazila do mříží, které se najednou sputily dolů. "Ty hajzle!" vykřikl Trasher "Koukej to otevřít nebo tě roztrhnu jak červa!" "Seru na vás, metalisti," vyplázl jazyk zabiják a rozepl si mikinu. "Blé!" odvrtila pohled Little, když se na jeho tričku objevili tváře všech pěti teploušů z 1E. "Ty...Ty!" rozzuřil se Trasher. "Ano, žádnej metal, ale One Direction Forever! A vy jste mi krásně naletěli," posmíval se zabiják a bavil se jejich výrazama. "Takže se tu mějte hezky a já jdu za svou rodinkou!" radoval se Jednosměrák. "Až tě znova potkáme, tak si mě nepřej!" křičel Trasher "Slyšíš! VraŤ se zpátky a otevři nebo tě zabiju! Ty svině jednosměrská! Kreténe vylízanej!" "Klid, trashere," řekl Chaoss a hledal jinou cestu. "Co okno?" "Jak se k němu dostaneš?" zeptala se Little. "Dostat se tam není problém, ale asi bude moci jít jen jeden," řekl Chaoss. "Proč?" "Nejlehčí jsi tu ty, takže tě vysadím, ale necítím se na to dělat tu šaška," usmál se Chaoss. "Tak dobře," kývla Little.
Maggot se snažila svou skupinu provést kolem, tak aby je nebylo vidět. "Ticho!" vyjela po Lindit, která začala něco říkal Tommymu. "Je jich tam horda, jestli zaútočí tak je po nás hned. My nemáme ani zbraně," "Stejně se bez boje neobejdeme" řekl Fobos. "Jdou po nás ti první," "tak jo, honem, utíkáme!" vykřikl Fobos.
"Nůž jsem uklidila," mrkla na mě Sharon. "Ale stejně mu bude divná ta rána," pronesl Metal a dojídal zbytky jídla. "To už je jedno, když u nás nic nenajdou, ale zvláštní je, že tě neprošacovali," pohlédl jsem na Violet. "Byla jsem u vás jako vězeň," začal Violet "Nečekali, že bych mohla mít zbraně," "A proč jsme ji my neprošacovali?" zeptal se mě Metal. "Tak to nevím," řekl jsem. "Prošacovali," ušklíbla se Violet "Jenom jste tak nepozorní, že když vám někdo vezme nůž, tak o tom ani nevíte,"
Hoper se probral a díval se kolem netušíc, co se dělo. "Ty půjdeš se mnou" ukázal na mně. "Já?" "Kdo jinej? Mazej!" vykřikl Hoper a podíval se na ostatní, kteří stáli a sledovali dění.
Chaoss zatím pomohl Little z okna. Ta co nejrychleji přiběhla k zamřížovaným dveřím: "Je to v háji!" vykřikla "Ten dement zničil ten vypínač," "Až ho dostanu, tak se fakt nedožije dalšího dne!" křičel trasher. "A co teď? Já se zpátky nedostanu," namítla Little. "Zkus najít Knighta, bude někde venku," řekl jí Chaoss. Little jen kývla a když se kluci začali zajímat o to kudy dál, odběhla.
Maggot s Fobosem utíkali jako první. Najednou se ovšem ozval křik Lindit. Zasažena padla k zemi a zatímco se jí Demonek s Tommym snažili pomoci byli chyceni taky. "Běžte!" křičel Tommy na zbylé dva a ti poslechli.
Knight se procházel po pevnosti a nahlížel do podezřelých dveří. Nikde nic. Jen najednou se proti němu vyřítila skupina tří hoperů utíkajíc na něj. "Utekli!" křičel ten jeden Hoper a Knight se pro jistotu přidal k nim. Najednou se proti Knightovi vyřítila Maggot a Fobos. "Střílej ty blbečku!" ječel na něho jeden Hoper, ale knight tam jen stál a hlavou pokynul, že mají běžet doprava. Hopeři se po něm vrhli. "Ty...!" vykřikl jeden "Co jsi ty vůbec zač!" "Já-já jsem hoper, ehm, Matěj!" začal Knight rychle vymýšlet. "Já prostě nevěděl, že je chceme mrtvé," "To určitě," sykl ten jeden a za kapuci ho zvedl ze země. "Jdeme za bossem!" vykřikl a táhl ho sebou.
Hoper, co stál přede mnou měl na kšiltu napsáno BOSS. Vypadalo to docela vtipně, protože jinak byl jako ostatní. S rukama svázanýma za zády jsem sledoval, jak se dohaduje s ostatníma. Asi nevěděli, co se mnou vůbec chtějí dělat. Najednou se rozletěli dveře k mým nohám přistál Knight. "Je to zrádce! Určitě patří k nim!" křičel hoper, který ho srazil na podlahu. "Cože?!" otočil se na ně Boss. "Znáte snad někdo z vás nějakého Matěje?" "Neznáme," řekl jeden z hoperů. A Knight zvedl oči ke mě. "Ruce," šeptl jsem. Knight kývnul. Jak se zvedal z podlahy, upadla mu čepice. Ovšem hopeři si ho nevšimli, takže mě obešel a rozřízl provaz. "Patří k vám nebo ne!" obořil se na mě Boss. "Neznám ho," řekl jsem. Jeden hoper vytáhl Knighta do středu místnosti a vykřikl. "Metalová krysa!" Knight se chytl za hlavu a zjistil, že nemá kšilt. "Sakra!" sykl a vytahoval pistoli. "Jděte ode mě!" Vystřelil směrem na bosse. Vedle. "Co si to dovoluješ! Chytit!" křičel šéfík a ukazoval na nás dva. Knight se snažil dál střílet a oba jsme couvali ke dveřím. "Je zamčeno..." šepl jsem když jsem chytil kliku. "Do prdele! A mě došli náboje!" křičel Knight a hodil pistoli po jednom hoperovi, který se skácel na podlahu a ostatní ho jen překročili. "Bylo mi ctí s tebou bojovat," pronesl Knight než jsme museli čelit Hoperům.
Metal chodil po místnosti. "Tak kde je?!" rozčiloval se. "Jestli ho zabili, tak brzo zabijou i nás! A já bych rád před smrtí se dobře najedl a to jejich jídlo byl teda pěknej blivajz!" "Klid," řekla Sharon. "Vědí, že nás vede, tak budou chtít napřed nějaké informace," "Pche, no tak to tedy nevím," ozvala se Violet. "Mlč, Violet! Nikdo se tě na nic neptal" "Dobře, tak se hned nevztekej. Není to zdravé," pronesla Violet. A náhle zmkla. Z venku se ozývaly výkřiky hoperů a pak se otevřely dveře. Já i Knight jsme byli skopnuti mezi ostatní. "Však my dám ještě dáme, vy kreténi," pronesl jeden Hoper, který měl monokl pod levým okem. "Já ti dám urážet hip hop," kopl s radostí ten druhý do Knighta. "Hele! Dej od něj ruce i nohy pryč!" vykřikl Metal a šel blíž. Sharon se zatím dívala na mě. "Co chtěli?" šeptala a klekla si přede mě. "Vlastně nic," začal jsem. "Nestihli to, celou dobu se dohadovali a pak přivedli Knighta," "Vypadněte už!" vykřikla Sharon. "Nejsme tu na vás zvědaví!" "á, slečinka se zlobí," smál se jeden z hoperů zatím druhý si vyměňoval zlostné pohledy s Metalem. "Jdeme," šťouchl do něj jeho kumpán. "A vy se postarejte aŤ není moc krve na podlaze. Neradi bychom tu uklízeli," smáli se oba a zabouchli. "Kreténi, Židi!" křičel Metal.
L a Himawari, které se ztratili Trasherovi, Tommymu a Little pokračovaly dál samy. "Hell!" vykřikla najednou L, ale Hell začala utíkat pryč. "Počkej!" vykřikla L a rozběhla se taky. "Kto je to?" zeptala se Himawari za běhu. "Patří k nám, je to kamarádka," řekla L a snažila se ji dohonit. Náhle se zastavila. "Co?" nevěřila vlastním očím. "Co by? Někdo vás konečně zradit musel," ušklíbla se Hell. "Víš, já je pustila do osady vchodem, o kterém věděli asi jen tři lidi," "To ne! Hell!" křičela L a dívala se na Hopery po jejím boku. "Neber si to osobně, Lio, ale mě už prostě nebaví tahle Danova šílená válka," začala Hell. "Danova? Jsme v tom všichni a dávno jsi mohla odejít!" protestovala L. "Jak asi?" "Normálně to říct! Si myslíš, že bychom tě nepustili?" "Dost!" vykřikl jeden z Hoperů. "Do cely s nimi a tuhle vezměte taky" zavelel. "Cože!" vyjekla Hell. "Měli jsme dohodu! Já s nima nechci!" "Drž zobák!" vykřikl Hoper a chytl ji za ruce.
Natasha zvedla hlavu když se blížili hopeři. Místo aby šli na ně, otevřeli vedlejší celu a hodili do ní Him, L a Hell. "Holky!" vykřikla Wamp. "Jo, jsme tu zase," pronesla L naštvaně. "Hell? Co ty tady?" zeptala se Am. "Nechci o tom mluvit," sykla Hell a sedla si do kouta...

Konec?

1. října 2013 v 14:42 | DevilDan |  This Is WAR
Punkyna, Lordista a Knight pročesávali les. "Nic," hlásil Knight, který právě vyskočil z houští. "Taky jsme nic nenašli," řekl mu Lordista. "Třeba byla ta holka návnada a patří k hoperům," napadlo Punkynu. "Myslíš?" kroutil hlavou Knight. "Nepravděpodobné," "Proč?" zeptal se Lordista. "Jsme dost daleko od naší osady a nic tu není. Možná tak stopy od divočáka," "Kdyby to byla zrádkyně, tak by ji někdo prokoukl," řekl Knight "A hlavně by ji zdravotnice označily za zdravou," "Hele, já končím. Punkyno, jdeš se mnou?" Lordista se obrátil na Punky a ta společně s ním šla směrem k naší osadě. Knight odmítl a šel na druhou stranu od nich.
Všude bylo ticho. Děsivé ticho. "Kde jsou všichni?" zeptala se Punkyna, když se blížili a neviděli někde v okolí ani L nebo Teru, které často opouštěli ohraničenou oblast. "Divný," šetpl Lordista, ale šel dál. "Třeba maj poradu nebo tak něco,"
Jak se blížili, všimli si rozlomených vrat. "A do prdele!" vykřikla Punkyna a rozběhla se do osady. Lordista běžel za ní. Rychle proběhli osadu a sešli se uprostřed. "Nikde nikdo, pár mrtvejch Hoperů leda," hlásila udýchaná Punkyna a Lordista kroutil hlavou. "Taky nic, ale asi je jasný, co se stalo. Bylo jasný, že to neubráníme," řekl a opřel se o dřevěnou stěnu domku. "Jsme v prdeli prostě. Jak je teď asi nejdeme?" "Ledaže něco najde Knight. Jestli ho teda nezabijou dřív než něco najde," řekla Punkyna. "Je to prostě idiot!" vykřikl Lordista. "Knight?" nechápala Punkyna. "Ne, Daniel a celej tenhle blbej nápad!" vztekal se Lord. "TeĎ je můžou někde věšet nebo rovnou pálit mrtvoly! Debil prostě!" "Klid!" vykřikla Punkyna. "Furt je snad možnost, že je jenom někam zavřeli ne?" Lordista zamyšleně prošel dokolečka. "Nemyslim si," pronesl "A i kdyby tak co? Kdo je odsud asi dostane? Ty nebo snad já? Ne seru na to. Prostě to radši vzdám a..." "Máme problém!" vykřikla Punkyna, když na ně začali mířit hlavně zbraní Hoperů.
Knight pobíhal po lese. Marně, nikde nic a nikdo. Náhle se něco zalesklo v trávě. "Co to...?" Přívěšek na sňůrce patřil Wamp. "A do háje!" vykřikl a rozběhl se rychlostí světla k osadě.
"Punkyno! Lordisto!" křičel a běžel. TI dva se zrovna probíjeli zástupem nepřátel. Punkyna se dostala dál od houfu a začala střílet. Těla padala, ale i tak to bylo marné. Nevyhlo se jí obklíčení a nepřátelé se hrnuli i ze zadu. "Lordisto!" vykřikla, protože potřebovala pomoc. "Lordisto!!" křičela znova a couvala ke zdi. "ááá," ozvalo se naposledy a v tu chvíli se i Lordista otočil. "Ty svině!" vykřikl a zastřelil útočníka z nožem celého od Punkyniny krve. Padl na zem a Lordista na kolena. "Promiň, odpusť!" řval se slzama.
V tu chvíli do osady naběhl Knight a střílel Hopery jak terče. "Zvedni se sakra!" vykřikl na Lordistu. "Truchlit budeš pak!" křičel a střílel. Když padl i poslední Hoper, Knight si oddychl. "A je to," podíval se na spolubojovníka "Co se děje? Nebyla to přece tvoje vina," "Byla..." pronesl Lordista a pro jistotu kontroval Punkyně tep. Bez nadějně. Knight se k ní sklonil taky. "Je jí škoda, no, ale to už jsme říkali několikrát, že budou oběti," pravil a než stihl cokoliv zaregistrovat, vyděšeně se otočil se zvukem výstřelu. "Néééé!" Lordista se zastřelil vlastní pistolí. Ležel v kaluži vlastní krve s průstřelem v hlavě a Knight stál bez hnutí, bledý jako stěna.
"Idioten! Das ist nicht Normal!" ozývaly se Metalovy německé hlášky. "No nebo je to snad normální?!" řval na Sharon. "Není, Metale, není a uklidni se," "Co to bylo?" zvedl jsem hlavu. "Útok," řekla Sharon. "přiběhli přímo k nám. Naštěstí nestříleli," "Asi jsme jim přišli důležití," usmál se Metal. "A ostatní?" "Nevíme, zavřeli nás sem a nevíme nic,"
Byl to pokoj. Jen čtyři holé stěny, dvě okna s mřížemi a dveře. Nic víc ani míň. Metal začal mlátit na dveře. "Otevřete! A rychle povídám!" "Myslím, že tě neslyší," pronesla znuděně Sharon a sedla si do kouta. "Co bude teď?" "Tak máme venku Lordistu, Knighta a Punkynu," řekl jsem, "Snad tedy," "Takže čekáme než nás ti tři najdou? Mein Gott!" Metal taky sedl ke zdi. a ještě stále bušil na dveře.
Wamp se probrala s bolestí v rameně, které měla amatérsky obvázané. Vedle zahlédla Nat, Cudlu a Am. Všechny tři seděly zdrcené vedle sebe a netušily, co bude. "Jsi živá!" jásala Cudla. "Cela?" "Jo, zase nějaké pitomé vězení hoperů," zněla naštvaně Natasha. "Zřejmě nás rozdělili. Tommyho, Fobose, Chaosse a trashera jsem viděla v cele vedle, když nás vedli sem," řekla Amaranthes. Z protější cely k nim přilétl kamínek. "Hej!" křičela na ně L. "Kde je Hell??" "U nás ne a chybí i Sharon," křičela Nat. "Sharon byla s Danem a Metalem," řekla Lindit. "že by jim našli nějakou VIP celu?" usmála se Amaranthes. "Asi nebo spíš v to musíme doufat," řekla Natasha a zdrceně se dívala do země.
Otevřeli se dveře a do místnosti vstoupil Hoper. "Tahle patří asi k vám," pronesl a strčil dovnitř Violet. "Nein! Né!" křičel Metal. "Klíd, hlupáku," vyštěkla na něj Violet. "To tu fakt budeme s ní? Si dělaj prdel?" Sharon byla naštvaná též. "Hele, hlavně se tu neprát." vstoupil jsem mezi dámy. "Proč? Dostala by do držky a byl by pokoj. Trasher měl pravdu, měli jsme jí popravit hned," syčela Sharon. "Moc si nevyskakuj holčičko, pokud vím, přeprala jsem i toho vašeho bezokého!" křičela Violet. "Uhni Dane," poručila SHaron a sápala se po Violet. "Já taky už porazila několik Hoperů, jednosměrek i jinýho odpadu!" "Ano, ano, holčička nedávno vyměnila láhev za pistoli a vyskakuje si. Dřepni si do kouta a dej pokoj," smála se vítězně Violet. S Metalem jsme je sledovali. "Ženský...ty nikdy nepochopíš," kroutil hlavou Metal. "Ty čubko!" vykřikla najednou Sharon a skočila po Violet. "Teď už zasáhneme, ne?" zeptal se Metal a já jen přikývl. Metal chytl za pas SHaron a sundal ji z Violet, která měla na obličeji pár škrábanců od Sharoniných nehtů a v ruce její naušnici. Jen co Violet vstala, chytnul jsem ji já. "A klid bude!" vykřikl Metal zatímco se Sharon chytala za levé ucho a seděla v koutě. Violet mi podala naušnici a taky odkráčela do kouta. "Držte si tu slepičku ode mě a klid bude," ušklíbla se. "Violet!" vykřikl jsem. "Myslím, že jsme na tom teď všichni stejně a buĎ se povraždíme nebo se pokusíme najít cestu ven, tak si vyberte," "Cestu ven," šeptla Sharon. "Taky radši ven, kde nebudete vy," řekla Violet. "A já mám hlad. K jídlu asi nic nedostaneme, co?" zakňoural Metal. "Tak tohle není pětihvězdičková restaurace s hotelem," řekl jsem. "Aha," Metal se posadil a ze zvyku bouchnul do dveří.
Knight neměl čas vykopat hroby nebo sehnat dříví na hranici. Musel se schovat v lesíku. Napadlo ho jedno. Když se jeden ze skupinka hoperů, kteří se utábořili v naší prázdné osadě, vypravil ven, sejmul ho. Omráčeného ho zatáhl co nejdál to šlo. Sundal mu tepláky, kšilt a mikinu a pokusil se vypadat jako Hoper. Nejhorší bylo schovat delší vlasy, ale pak se mu povedlo zašťouchat je do čepice. "Doufám, že nemá blechy," pronesl si v duchu. "Hlavně ji teĎ nesmím sundavat,"
Pomalu šel za ostatníma. "Nikde nic," pronesl a sedl si k ohni, který zapálili. "Skvělé, ráno vyrazíme domů. Uvidíme, co boss vymyslí s tou partou," ušklíbl se ten jeden. "Takže ráno," ujistil se v mysli Knight a díval se opatrně kolem. "Vole, co koukáš, jak když ti uletěj včely!" vykřikl jeden hoper v bílé mikině. "Jdu se ještě projít," řekl Knight rychle a vstal.
"Stejně se tu všichni zblázníme!" vykřikla Sharon asi po hodině. "Mlč prosím tě, ty už stejně blázen jsi," pronesla Violet otráveně. "Zase??" vzdychl Metal. "Ne, Metale, ona mi za to nestojí a o ty svoje vlásky jistě taky přijít nechce," ušklíbla se Sharon. "A ty o druhou naušnici," usmála se Violet. "Klid!" "No, neříkej, že ti z toho ticha nehrabe!" vyjela po mě Sharon. "Ani ne, buď se hádáte vy dvě nebo Metal klepe na dveře," řekl jsem. "A kručí mi v břiše," dodal Metal. "Teď by měla bejt večeře," "Nech toho, dostávám hlad taky," řekla Sharon. "Vždyť jsem zticha," odsekl Metal a tentokrát chytl za kliku. "Jaj," "Tys ji urval!" vykřkl jsem. "No, jo, nevydržela," řekl Metal a snažil se ji nandat zpátky. "Vadí to vůbec něčemu?" "Ne, stejně tu umřeme," řekla pesimisticky Sharon a lehla si na podlahu. "Dobrou," řekla a otočila se k nám zády...