Výslech

22. října 2013 v 1:10 | DevilDan |  This Is WAR
L přistoupila k Hell a dala ji ruku na rameno. Ta se otočila. "Můžeš nám to všechno vysvětit?" zeptala se. "Nemůžu," odsekla Hell a sklepla její ruku. "Koukej mluvit," poručila Am rázně. "Proč? Stejně je mi to na nic," řekla Helloweenka. "A myslím, že jste spokojení. Zbavali se mě a asi mě popraví stejně jako vás," "Popraví?" lekla se Nat. "Já nevím!" vykřikla Hell. "Nevím, co bude. Chtěli vás jenom zajmout," "Když nás chtěli zajmout, tak kde je Dan, Metal a Sharon?" zeptala se L. "Jinde, nejsou tu ve vězení," řekla Hell. "A kde?" zeptala se L znova. "Nevím," řekla Hell. "Ty to víš!" vykřikla Wamp. "Nevím,"
Díval jsem se na Knighta, kterému zrovna přestala téct krev z nosu. Když zvedl oči a vstal, zeptal jsem se: "Kde je Punkyna a Lordista?" Knight se podíval dost smutně. "Mrtví," šeptl a Sharon se lekla. "Jak to?" "Punkynu zabili Hopeři, když je s Lordistou přepadli v naší osadě a Lordista se pak zabil," vyprávěl Knight. "Já s nima nebyl. My se trošku pohádali a já pak prohledával les sám," "Takže teď není venku už nikdo," pronesl Metal sklesle. "Zřejmě," šeptla Sharon a tekly ji slzy. Violet nás sledovala z kouta a škodolibě se usmívala. "Měli byste se vzchopit," řekla a vstala z koutka. "Musíme se odsud dostat a ne tu chcípnout jako krysy!" "Když jsi tak chytrá tak proč už nejsi venku?" zeptal se Metal zvědavě. "Jak asi? Pokud vím zatím se z téhle místnosti dostal jenom on," řekla a ukázala na mě. "jo, ale jednou si stejně příjdou pro všechny," řekla Sharon.
"Tudy!" vykřikl Fobos a Maggot běžela za ním. "Za nimi!" křičeli zbylí Hopeři. Ostatní znovu zajali Lindit, Demonka a Tommyho. "Pusť!" vykřikl Tommy než dostal pažbou. "Rychle tudy!" rozkazoval Fobos i když sám nevěděl kudy. "Ne, tudy!" změnila rychle směr Maggot a strčila Fobose do jiné chodby. "Zavřete dveře!" vykřikl jeden z hoperů, ale pozdě. "Kurvy metaloví!" křičel ten jeden a díval se jak utíkají. "Co teĎ, šéfe?" zeptal se jinej. "Vytvořte tým a běžte za nima, ne? Idioti!" rozčiloval se šéf.
"Co to fakt zkusit rozmlátit hlavou?" řekl najednou Metal. "Mě už to tu nebaví!" "To nikoho," odsekla Violet. "Stejně je blbost utíkat," řekl jsem "Nemám zbraně, chytnou nás jako tady Knighta a zbytečně nás rozdělí," "Co navrhuješ?" zeptala se Sharon. "Čekat," řekl jsem. "Budou chtít výslech. Až se tak stane bude si ten koho odvedou muset zapamatovat, kam ho vedou a jak to tu vypadá. A při další šanci utečeme," "Jestli tolik času bude," pronesl Metal. "Proč by nebylo?" zeptala se Sharon. "Hele, kdyby chtěli tak nás už dávno zabili," "Má pravdu, Metale," přitakal Knight. "Jde o správné načasování a pak jsme hned venku," mrkla na něho Sharon a odmlčela se. "Já mám tak nápad," zvedla se Violet a vtiskla mi do ruky ten její nožík. "Vem si tohle a až se dostaneš k šéfíkovi tak ho podřízni," ušklíbla se. "Hm, nevím jestli mám velkou šanci na úspěch," řekl jsem.
Chaoss a Trasher se vraceli od zamřížovaných vrat. "Stejně ho zabiju," mumlal stále trasher za pochodu. "Klid, bude času dost na pomstu," řekl mu Chaoss a nakoukl do uličky. "Pojď," mávnul na něho rukou, když byl vzduch čistý. "Kam vlastně jdeme?" "To já nevím," zasmál se Chaoss. "Tudy ne, tudy jsme utekli z vězení," zastavil ho Trasher, když chtěl jít doleva. "Dobře, dobře," začal Chaoss a otočil se "tak tudy," "Nebo se klidně vrátit můžeme," "Proč?" "No, furt jsou tam holky," mrkl na něj Chaoss. "No a? Co nám pomůže bejt tu roztroušený? Napřed musíme najít cestu ven a pak až někoho zachraňovat," naštval se trasher a vydal se doprava, kde by mohl být východ. "Jo, tak jo," povzdechl si Chaoss a klusal za ním.
Fobos s Maggot vyběhli ven. Rychle se schovali za malou kůlničku a čekali. "Jestli nás chytnou, tak nás asi hned zastřelí a nebudou se s náma párat," šeptal Fobos. "To je fakt," souhlasila Maggot. "Kam teď?" "Tamhle," kývnul Fobos hlavou k zavřené bráně. "To bude těžký..." povzdechla si Maggot a srdce se jí málem zastavilo, když kolem prošel jeden hoper ve fialové teplákovce. "Buď počkáme do večera nebo to riskneme," pronesl FObos tiše. "A co se někde do večera schovat? V nějakém jejich skladě. Mysli na to, že nemám zbraně," "Já mám tohle," zvedl Fobos pěsti a usmíval se. "Aha, a tak porazíš kolem sto Hoperů s pistolema?" zeptala se Maggot a Fobosova veselá nálada padla.
"Hele, Hell, přestaň mlčet a mluv!" vykřikla L najednou. "Chápeš, že nám jde o život?! To seš fakt tak blbá!?" "Dej mi pokoj, Lio! Prostě jsem udělala chybu no," odsekla Hell. "Trošku väčšiu chybu," pronesla Himawari sedící kousek od nich. Vieš aspoň niečo? Nikto z nás tu nechce zomrieť, ani ty nie. Nepoznám ťa a ty mňa tiež nie, ale chcem odtiaľto a ty asi vieš ako sa odtiaľto dostať," "Co jsi vůbec zač? Nějaká přiblblá Japonka?" zeptala se Hell. "Japonka? Mám pocit, že si mýliš národnosti," "Nechte toho!" vykřikla L. "Tak pomůžeš nám odsud nebo ne?" "Ne!" vykřikla Hell a bylo ticho.
Little potichu jako myška zaběhla do jednoho ze skladů. Nikdo tam nebyl takže začala cpát do kapes, jak jídlo tak i nůž a pistoli. Náhle se s jablkem v ústech otočila ke dveřím. Někdo otvíral. "Hele, jak to vlastně je? Všechny je zabijeme nebo je tu budeme krmit?" zeptal se jeden Hoper a vcházel dovnitř. "Hele, Berte, já nevím. Šéf chce nějaké informace o dalších metalových osadách a taky si chce vyřít něco s tou fialkou," řekl druhý a něco bral z police. Little napjatě poslouchala schovaná za pytli s moukou. "Ta Fialka je vede, ne?" "Ne, vede jen ten jak je zavřenej s ní v jedný místnosti," "Ten, co se k nám propašoval nebo ten co furt má hlad?" "Ten třetí," kroutil hlavou Hoper. "Jo tenhle! Už vím koho myslíš," řekl Bert. "A co vůbec z něj chceme vymlátit?" "Všechno," usmál se Hoper a otočil se ke dveřím. Little si oddychla. "Jdem, je ještě moc práce," kývl hlavou a sahal po klice. Jen co zabouchl Little vylezla ven a podívala se malým okénkem po osadě.
Metal asi po patnácti minutových intervalech bušil na dveře. "Židi, otevřete už!" křičel a já se jen díval na Violetino ostří. "Mám ho zabít nebo ne?" motalo se mi hlavou. "Nedělej to, pak by jsme se odsud už nedostali," řekla mi Sharon a přisedla si. "Utečeme a pak zaútočíme," Violet nás sledovala. "Nový páreček?" smála se. "Dej pokoj Violet! Nejsi vůbec vtipná!" křičela Sharon a málem ji šla zase po krku. "Holky..." zařal Knight unaveně. "Nechte se bejt nebo vás tu svážeme," "To bych chtěla vidět," ušklíbla se Violet. "Aby ses nedivila, ty mrcho," syčela Sharon. "Hej! Ještě chvíli to tu spolu budete muset vydržet," vmísil jsem se do toho já. "Někdo jde!" vykřikl Metal a sledoval dveře. "Vem tohohle a tamtoho," rozkázal hoper a ukázal na mě a Metala "WAS?!" divil se Metal, když mu svazovali ruce. "Jdeme!" vykřikl ten vedoucí a bouchl dveřmi. "Ajaj," pronesla Sharon a dívala se na Knighta, který mlčel.
"Takže co nám povíš?" zeptal se hoper v bílém kšiltu MEtala kterého jiný Hoper přivazoval na židli. "Nic, protože jste Židi!" vykřikl Metal a měl chut mu plivnout do xichtu. "no tak, no tak," kroutil hlavou ten, co ho vyslíchal. "Tvůj kamarád by mohl přijít k úrazu," usmál se Hoper a Metal zbledl. "Na nikoho nesáhneš, ty americká svině!" vykřikl Metal a rozhlížel se kolem. "Tak zpívej, ptáčku," usmíval se hoper. "Nemám co říkat a zpívat neumím," odsekl Metal a snažil se uvolnit ruce. "Přiveď toho druhého," rozkázal hoper.
Fobos s Maggot pomalu postupovali kolem stěn budov. Každý podivný zvuk je děsil a za každým krokem se ohlédli a podívali do všech stran. "Támhle je jich moc," šepl Fobos a díval se doleva. "Támhle!" ukázala Maggot na jednu budovu a oba se tam rozběhli. Dveře se přímo rozlétli a zděšená Little shodila pár pytlů s jablky a ta se kutálala směrem k Fobosovi a Magg. "Neboj se, to jsme jenom my," uklidňoval ji Fobos a zavíral. Little se zděšením málem svalila na podlahu. "Já se tak lekla!" vykřikla a začala sbíral vysypaná jablka. Maggot též. "jak ses sem dostala?" zajímalo Fobose. "Chaoss mi pomohl do okna, jenže ten hajz zabiják nás zradil a kluci už nemohli dveřmi. Mám najít Knighta, ale sama nevím jestli se dostanu z osady," řekla Little a sedla si na jeden sud s čímsi. "Něco vymyslíme," slíbila Maggot.
"Co vlastně chcete slyšet?" zeptal se najednou Metal. "Všechno," "Ale co, mein Gott?!" rozčiloval se Metal a já náhle stál před ním. Díval se mu do očí s nějakým šátkem místo roubíku a nějakej šílenej hoper poskakoval mezi námi a skvěle se bavil. "Tak, co šéfe?" zeptal se. "Kušuj!" okřikl ho šéf. "Takže, budu ti dávat otázky a ty odpovíš nebo to schytá tvůj kamarád," usmál se. "Kolik vás ještě venku je," Metal se na mě podíval a já kýval hlavou tak aby pochopil, že nemá nic říkat. "Já mlčím, já jsem obyčejnej tankista a my tankisti neumíme počítat," řekl Metal. "Vážně?" Hoper kývl na onoho opičáka, co tu pořád poskakoval až jsem měl sto chutí ho nakopnout do zadku. Vytáhl zapalovač a chytil mě za levou ruku. Držel mi ji nad plamínkem dokud bolest nebyla tak velká, že jsem ucukl. Metal nevěděl, co dělat a vší silou se snažil rozvázat ruce. "No?" "No..." začal Martin. "Je nás 0.000001. Přibližně," "Cože?!" vykřikl Hoper. "Nůž!" "J-jasně šéfe," opičák vzal nůž a přejel mi párkrát po ruce. Bolest tisíce zoubků se začala šířit po mé kůži. A ostří se stejně zařezávalo dál. A pak ona teplá krev začala stékat dolů. Po pramínkách stákala až k mým prstům když mi Hoper ruku pustil a s nepatrným zvukem dopadla na podlahu kde vytvářela kapičky. Metal bledl a díval se střídavě na hopera a na mě. "kolik vás ještě je?" zeptal se Hoper ještě jednou. "A chcete to na osoby nebo na tanky?" "Aggrr!" rozčíl se hoper a vzal nůž sám. "Mluv nebo ho podříznu a hned po něm půjde ta vaše kráska, která je s váma v místnosti!" křičel Hoper a já začal cítit stříbro na krku. Metal musel vidět můj vyděšený výraz protože začal křičet: "Nikdo! Nikdo už venku není! Knighta jste už zajmuli a dva ostatní co s ním byli jsou mrtví! Osada BVB army je taky pobitá, nikde nikdo není! Nebo je neznáme!" "Tak se mi to líbí," usmál se Hoper a podal nůž poskokovi. "Tak jdeme dál. Slečna fialová je kdo?" "Chtěla ukončit tuhle válku, není ani s náma ani s váma," pokračoval Metal a já ho nedokázal mimikou zastavit. "Na co jste měli dvě osady?" "Jednu jsme dobili, druhá byla prostě nic moc no," "Komu by mohli vaši uprchlí přátelíčkové dát vědět?" "Nikdo v okolí není," sklopil hlavu Metal. "Jak se vám líbí to, že vás Helloweenka zradila?" "WAS!" vykřikl Metal a vlastně oba jsme vytřeštily oči. "Hell? To ne, ona ne!" "Odvést," kývnul hlavou Hoper "Ale budeme pokračovat," ušklíbl se.
"Nejsi blbej?!" vyjel jsem na Metala když se za námi zavřeli dveře. "Já?" nechápal Metal "Kdo jinej jim tam začal vyprávět?" "Chtěli tě zabít!" vykřikl Metal a Sharon s Knightem poslouchali. "Co bys jim ještě řekl? Jakou máš barvu trenýrek?" Metal zmlknul. "Hell nás zradila," pronesl směrem k triu posluchačů. "Hell?" divila se Sharon. "Proto věděli kudy," "Uklidni se," začal na mě metal. "Neřekl jsem jim skoro nic," Sedl jsem si na zem a hledal něco čím obvázat ruku. "Blbý je že budou pokračovat," vzdychl Metal. Ke mě se přiblížila Violet s nějakým šátkem. "Vem si to než nám tu vykrvácíš," ušklíbla se a vrátila se na svoje místo. "A kdo od nás vůbec utekl?" zeptal jsem se najednou. "Těžko říct, když Knight je tady," kroutil hlavou Metal. "Necháme se překvapit," uzavřela debatu Sharon.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 WT-Sharon WT-Sharon | 22. října 2013 v 18:18 | Reagovat

Sice v poslední době toho mám víc a už moc nečtu, tudíž nemám moc páru, kdo je Violet, ale ta scéna s ní se mi líbí ..  xD jinak díl je dobrý..

2 DevilDan DevilDan | 23. října 2013 v 23:39 | Reagovat

[1]: Sharon, to je ženská, co chtěla zastavit válku mezi námi a Hopery, takže vlastně náš nepřítel, kterého jsme zajali, ale teď jsme na stejný lodi

3 Heptonius Heptonius | 28. října 2013 v 22:46 | Reagovat

Dostal jsem se sem sice jen náhodou, ale docela jsem se do toho začet :) Zdá se to jako dobře psanej příběh .. Hodně štěstí do další tvorby :D a díky za potvrzení překladu na karaoke :)

4 DevilDan DevilDan | 30. října 2013 v 3:21 | Reagovat

Moc díky za pochvalu...a potvrzování kvalitních překladů patří k mé práci, takže nz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama