Dealerka

25. května 2014 v 14:20 | DevilDan + MrMetal |  This Is WAR
Dalšího dne, hned po probuzení Knight vytáhl mapu, kterou si přivlastnil v pevnosti hoperů a rozložil ji na stůl "Během pozorování jsme si vyslechli rozhovor velitele základny s dalším hoperem. Mluvili o dodávce zbraní, kterou měla dodat nějaká dealerka zbraní. Mluvili o tom, že jí musí ještě zaplatit další chemický granáty a raketomety či co. Podle všeho dodává pěkné kousky. Kde by se měla nacházet by se možná dalo vyčíst z mapy," začal Knight a chvíli od mapy koukal."Tohle bude ono," ukázala Čudla a ukázala na základnu, u které byl nápis "WEAPON DEALER"."To není daleko. Mohli bychom se tam vypravit." navrhl Fobos. "Jo, základna by neměla bejt nijak obrňená a uvnitř by neměli bejt vojáci. Ona ty zbraně odněkud dováží a posílá je dál, ale nepoužívá je." prohlásil Knight. "Tak ji pojďme zatknout a zjisit víc. Potřebuju výzbroj do tanků." pronesl MrMetal a ostatní přikývli. "Sraz je za hodinu venku, vemte si potřebné." rozkázal jsem tedy.
Za hodinu už byli všichni připraveni venku se zbraněmi i výbavou. "Tak vyrážíme." zavelel jsem a vyšli jsme. Došli jsme k malé nenápadné základničce. Seřadili se před ní. Trasher s Metalem připevnili na vrata výbušninu a rozmístili se u ní. Metal vytáhl odpalovač. "Tři, dva, jedna, výchuch!" Vrata se rozlětěla a všichni jsme vnikli dovnitř.
Kolem bylo několik neozbrojených lidí. "Lehnout na zem, ruce za hlavu!" křičela Amaranthes a oni si začali vyděšeně lehat. "Kdyby to takhle jednoduše šlo i jinde." povzdlechla si Sharon. "Spoutejte je. Metale, máš to tu na starost, vyčistěte budovy, všechny shromažděte tady, kdo se pokusí o útěk-zastřelit! Trasher, Liadesque, Amaranthes, Čudla, Lindit, Fobos a Himawari za mnou, jdeme pro ni!" zavelel jsem a se jmenovanýma jsme se rozběhli do budovy.
Vyběhli jsme do patra a zastavili se u dveří velící. "Tady je!" ohlásila Ersie. Trasher vykopl dveře a společně s L vešli dovnitř. "Jste zatčena!" řekl a namířil na ni. Žena vstala a chystala se zvednout ruce, ale najednou vytáhla dva tasery a Trasher s L najednou leželi na zemi. Poté je zahodila, vytáhla pistoli a začala střílet. Jedna kulka zasáhla Amaranthes do břicha, my ostatní jsme se schovali za zeď."Ta kurva!" neudržel se Fobos. Nakoukli jsme do dveří, ale nikdo tam již nebyl.
Tu jsme si všimli otevřeného poklopu v podlaze. Na zemi ležela v louži krve Amaranthes a držela se za břicho. "Zostanem tu s ňou," nabídla se Himawari a já, Fobos, Lindit a Čudla jsme se vydali dolů po žebříku. Dole jsme uviděli tři čtyřkolky na čtvrté dealerka odjížděla. Na jednu jsem naskočil já, na druhou Lindit se zbraní v ruce a na třetí Čudla a za ni Fobos. Začalo pronásledování. Dealerka si udržovala náskok.
Himawari klečela nad Amaranthes a snažila se zastavit krvácení. Trasher vstal a Amaranthes zvedl. L s Him ho následovaly dolů. "Potřebujeme tu zdravotníka!" křikl a jedna z ležících zajatkyň se ozvala. "Jsem zdravotnice. Pomůžu vám." MrMetal jí rozvázal ruce a pomohl jí na nohy. "Pojďte za mnou." řekla a oni ji následovali do budovy. Došli na nějakou ušetřovnu a položili Amaranthes na lůžko. Zdravotnice se pustila do vytahování kulky.
Náskok pronásledované se zmenšil, Fobos s Čudlou, kteří jeli přede mnou ji začali dotahovat. Už byli skoro u ní, když si všimli, že pod nimi je deset metrů sráz. Ustáli to a pronásledování pokračovalo. Mně se přeskok taky podařil, ale Lindit jedoucí poslední to štěstí neměla. Její čtyřkolka si urazila kolo, převrátila se a nebohá Lindit skončila v blátě. Měla štěstí v neštěstí, protože díky měkkému dopadu se jí nic nestalo. Čudla s Fobosem pronásledovanou dohnali a jeli téměř vedle ní. "Nechte mě být!" ječela hystericky a snažila se jim ujet. Vyjeli do kopce a uviděli most přes řeku. Tedy vypadalo to z dálky jako most, ale ve skutečnosti to byly zbytky mostu. "Ou shit!" křikl Fobos, když padali do vody."Skoč dolů!" křikla Čudla. Dealerka zbraní taky seskočila. Dopadli od řeky, která ale naštěstí byla hluboká. Já se zastavil nahoře a sledoval, co se bude dít. Dealerka asi neuměla plavat a začala se topit.
Fobos, který se už sápal na kámen se pro ni vrhnul a vytáhl ji z vody. Lapala po dechu a klepala se zimou. "Tak dámo, konečná." Fobos se vítězoslavně zasmál, když jí na ruce nasadil klepeta a s Čudlou ji dovedli nahoru za mnou. "Co po mně chcete, kdo jste?" vyděšeně si nás prohlížela dívka stará asi jako já. "Teď ne!" zavrčel na ní Fobos, který pořád myslel na zraněnou Amaranthes. Pak ji chytil za krk a všichni jsme šli zpět do základny. Čtyřkolku si převzala Čudla a jezdila kolem, aby byla připravena ji chytit, kdyby se pokusila uprchnout.
Když jsme dorazili od základny, přenechal jsem hlídání zajatkyně Fobosovi s Liadeque a šel zjistit, jak je na tom Amaranthes.
"To je ta dealerka?" zeptal se MrMetal a prohlížel si svázanou zajatkyni."Jo, je to ona, řekla bych." odpověděla mu Wampirka. "To je fakt kus.." zálibně na ní čuměl. "Chceš facku?" otázala se Wamp znechuceně. "Uznej sama, že žádná čarodějnice to není," bránil se Metal. "Ne, to není, ale je to nepřítel a ještě ke všemu děsně nechutnej, když kvůli ní umíraj lidi a ty si tu děláš choutky!" "Pardon, no. Jsem taky jen chlap,"
Přišel jsem na ošetřovnu, kde Am ležela v bezvědomí a dýchala pomocí přístroje. "Přežije?" To byla moje první otázka. "Nevím, nemůžu říct nic." odpověděla zdravotnice."Ale ona je silná, zvládne to." řekla Sharon. "Snad ano. Kdyby se něco dělo, okamžitě dejte vědět, já, Fobos a Liadesque odvezeme zajatou pryč a vyslechneme ji." Sharon kývla.
Vyšel jsem ven. "Zavažte jí oči a naložte tady na ten náklaďák." ukázal jsme na vozidlo stojící v rožku základny. Vytáhli jsme ji na korbu a já s L jsme ji hlídali, zatímco Fobos řídil. Cesta ovšem byla klidná bez marných pokusů na útěk.
Zajatou jsme připoutali za ruce i nohy k židli a oči jsme jí nechali zavázané. Měla strach, opravdu velký strach. Bylo na ní vidět, že ještě nikdy nebyla zajata. "Co-co se mnou bude? K-Kdo jste? Proč jste mě spoutali? Co chcete?" bála se a koktala. "Chtěli jsme tě jen vyslechnout a zjistit nějaké informace, ale poté, co jsi střelila jednu naši, jsme nepřátelé!" odpověděl jí Fobos. "Cože? Já-Já nechtěla nikoho střelit, jen vás držet dál…a-abych mohla utéct. B-bála jsem se….a jak je na tom ta postřelená?" zděsila se zajatkyně." Fobos se na mě podíval a mrknul na mě. "Mrtvá," řekl jsem jen bez ukázky více emocí. "Co-cožee? Já jsem vrah?? Proč jsem to udělala? Já vzala život? Néé, to nemůže být pravda...já, já nechci žít jako vrah, zabte mě také, nic jiného si nezasloužím!" zajatkyně se dala do pláče, až ji zvlhnul hadr na očí. "Klid, není mrtvá. Je na tom špatně, ale zatím žíje." uklidnil ji Fobos usmavíjíc se z její hysterické scény. "O-opravdu?" zeptala se a trochu se uklidnila. "Jo, chtěli jsme tě vyděsit a teď taky víme, co jsi zač. Položíme ti pár otázek, když na ně popravdě odpovíš, nic se ti nestane. Pokud zalžeš…budeš trpět." řekl Fobos. "Ano, řeknu co chcete." souhlasila ochotně a přestala se tak třást, přestože strach pořád měla. "Kde bereš své zbraně? Komu všemu je prodáváš? A proč to děláš?" položila první sérii otazek Liadesque." "Jsem nadšenkyní do války. V těhle místech byla válka. Tak s mými lidmi pátráme po zbraních. Našli jsme i opuštěná kasárna, kde se našlo pár moderních kousknu. Prodávala jsem je několika skupinám, ale asi se mezi sebou dobře znaly. Začalo to, když za mnou přišla skupinka podivně vypadajících lidí. Měli takové divné kšiltovky a asi neměli na opasky. Chtěli zbraně, prý do muzea, slíbili že dobře zaplatí. Prodala jsem jim několik desítek kusů. Až později jsem se dozvěděla, že místo muzea je používali k zabíjení. Po nějaké době přišli zase, ale já odmítla. Vyhrožovali, že mě i všechny zaměstnance zabijou. Tak jsem prodávala dál. Je to moje obživa a když už to nemůžu přerušit…" "Dobře, a jaké zbraně máte?" zeptal jsem se. "Tak různě, máme několik houfnic, kanonů, kulometů, odstřelovacích pušek a samopalů...." "Dobře, ty zbraně se zabavují," řekl jsem. "A co bude se mnou?" dostala zase strach zajatkyně. "Tebe uvězníme a pak se uvidí," "Ale nezabijete mě, že ne?" "Ne, to ne, neboj se…třeba tě i pustíme..." dostávala falešnou naději, ale pochyboval jsem, že po mém vtipu s mrtvou Am mi ještě věří. Zdálo se ovšem, že ano. Zřejmě trošku víc naivní mladá slečna
"Slyšíte mě?"ozvalo se z vysílačky."Jo, slyšíme. Co je Metale?" zeptal jsem se trochu otráveně "Kam ste vodvezli tu Vétřiesku?" "Koho?" nechápal jsem ani slovo "Ta holka je s náma," "Ten náklaďák! Praga V3S ...ne tu holku! Bože můj, já věděl, že jsi v některých věcech trochu mimo, ale neznat Vejtřasku…to je děs." rozčiloval se MrMetal. "Ztichni," sykl jsem, ale zarazil mě Fobos: "Tak klid, já ti ten náklaďák dovezu." a odešel.
"Mám teď strach, že si mě ti borci najdou, že zabijí mé lidi, že jsem vám toho tolik řekla." řekla nám zajatá náhle. "Neboj se. Ty jsi tady a tvé lidi tedy převezeme sem. Je to velká základna, všichni se sem vejdou. A jak se vlastně jmenuješ?" ujišťovala ji Lia, které ji zřejmě bylo líto "Říkají mi Satele. Ano, přivezte je sem, prosím. Oni tu nic neudělají." poprosila Satele a L se na mě prosebně podívala. Já jen kývl. "Dobře, už tě nebudeme trápit. L, zavři ji do cely, rozvaž jí oči a ruce s želízky jí nech vepředu." řekl jsem.
O několik hodin později, když MrMetal za pomoci řidiče Fobose dovezl všechny zbraně, co chtěl a poté jsme přepravili i všechny Sateliny lidi, jsme připravili k transportu Amaranthes, jejíž stav se dost zlepšíl. Na korbě náklaďáku to nebylo nic moc, ale dalo se. Hned po návratu
si mě zavolala Satele: "Šlyšela jsem, že ta postřelená je tu, už je jí lépe? Mohla bych s ní mluvit?" "Lépe jí je, ale netuším zda s tebou bude chtít mluvit," řekl jsem a otevřel dveře. Chvíli jsem přemýšlel, jestli bych ji neměl nějak více spoutat, ale nakonec jsem se rozhodl, že jí budu alespoň trošku věřit.
Nechal jsme ji vejít na ošetřovnu, kde Am ležela a mluvila se Sharon, Wampirkou a Lindit. Všechny čtyři se otočily a nechápavě se dívaly. "Chtěla bych se omluvit za to, co jsem udělala, nechtěla jsem vás střelit. Pokud se chcete nějak pomstít, jsem tady." řekla a Amaranthes absolutně nechápala a zírala na ni. "To je v pořádku, stalo se a nikdo s tím už nic neudělá. Mstít se nechci a vážím si tvé omluvy." dostala ze sebe po chvíli Am a Satele se pousmála…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anka anka | 3. června 2014 v 18:55 | Reagovat

Vydejte knihu!

2 devildan devildan | 6. června 2014 v 21:29 | Reagovat

[1]: Rovnou román, ne? Třídílnej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama